Městys Knínice

Kontaktní informace

Městys Knínice
Knínice 107
679 34 Knínice

516 465 423, 774 654 232
um@mestyskninice.cz
DS qaeb8ny

Úřední hodiny

Po: 7.00 - 17.00 hodin
Út: 7.00 - 17.00 hodin

Polední přestávka 12.00 - 12.30 hodin.

 

Pověřenec GDPR

Nikola Hlubinková, tel. 731 929 800


Více kontaktů...

Aktuálně ...

Dnes je: 13.7.2020
Aktuální teplota: 20.5°C
Vlhkost: 49.9%
Detailní statistika počasí

Větrný mlýn v Knínicích

1.3.2007   Městys Knínice   Historické události  


V dnešní době patří větrné mlýny už jen mezi vzácně dochované technické památky lidového užitkového stavitelství, které nám dokládají po tisíciletí se vyvíjející technickou zkušenost, tvořivost a zručnost generací tvůrců a uživatelů tohoto zařízení, jejíž řemeslo dnes již téměř vymřelo. 

Před několika léty jsem se proto pustil do zpracování historie unikátního větrného mlýna, který stával nedaleko Knínic – u Světlé (článekVětrný mlýn ve Světlé publikovaný ve Vlastivědných listech Boskovicka, roč. 12 (17), 2004, č. 3 a 4). Při svém výzkumu světelského větrného mlýna jsem v literatuře narazil na zmínku, že na Malé Hané stával v minulosti také větrný mlýn v Knínicích. (Další větrné mlýny stály ve Vanovicích a v Drválovicích.)

Rozhodl jsem se tedy získat nějaké bližší informace o knínickém větrném mlýnu, ale ani v odborných studiích zabývajících se větrnými mlýny jsem nic konkrétního nezjistil – ba vždy jen informaci, že mlýn zanikl v druhé polovině 19. století. Nakonec jsem při studiu větrných mlýnů v okolní oblasti Drahanské vrchoviny narazil na první konkrétní zprávy o zaniklém knínickém větřáku v Časopise vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. Tyto informace jsem se proto pokusil shromáždit do tohoto článku o větrném mlýnu v Knínicích. Abych však trochu nastínil problematiku větrných mlýnů, začnu poněkud obecněji. Pomůže nám to i lépe pochopit peripetie zániku knínického větrného mlýna.

V dřívějších dobách chodil náš lid do mlýna šrotovat obilí a mlet mouku. V místech, kde stály vodní i větrné mlýny chodili většinou ti méně zámožní k „větrnému mlynáři“, jelikož tamní mletí mouky bylo levnější než v nějakém velkém vodním mlýně. „Větrní mlynáři“ patřili v našich zemích spíše k chudším vrstvám společnosti, k chalupníkům a drobným rolníkům, a také především pro tyto vrstvy vesnického obyvatelstva provozovali svoji mlynářskou živnost. Ta jim poskytovala jen tu nejnutnější obživu. Z tohoto důvodu i mlynáři na větřácích měli jako živnost nejen mlynářství, ale zároveň měli menší hospodářství a k tomu třeba ještě provozovali i jiné řemeslo. Lidé sem přiváželi obilí na vozech tažených krávami, na trakačích nebo jednoduše v pytlích na zádech. Vyhovovaly jim nižší poplatky, snížený výkon mlýna a i poněkud tmavší mouka. Se zavedením moderních válcových mlýnů a elektrického proudu do našeho kraje v první polovině 20. století nastal zánik klasických větrných i vodních mlýnů, které od nepaměti dotvářely vzhled krajiny. 

Knínický větřák však nezanikl s nástupem elektrického proudu, ale ještě mnohem dříve, ve 2. polovině 19. století. Proč? O tom snad něco málo prozradí další řádky mého článku.

Při studiu lidových staveb na Malé Hané jsem v Moravském zemském archivu v Brně, v indikační skice stabilního katastru Knínic z roku 1871, objevil zakreslenou budovu větrného mlýna (ve starší skice z roku 1834 zaznačena není). Mlýn dle mapy stával na návětrném kopečku (parcela č. 2418) v sousedství sochy sv. Josefa, která zde stojí již od roku 1738. Dle značky v této mapě se jednalo o větrný mlýn německého typu (též nazývaný sloupový, kozlečí nebo prostě samec). Měl dřevěnou kvádrovitou mlýnici a celá stavba mlýna se otáčela kolem středového sloupu pomocí oje lopatkami proti větru.

Bližší zmínku o mlýnu však najdeme již ve zmíněném Časopise vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, ročník XLIV. z roku 1931. V rozsáhlém článkuVětrné mlýny v politickém okrese litovelském od Eugena Stoklase se na straně 186 píše o větrném mlýnu u Skřípova:

„Na Skřípově stával dřevěný větrňák na vysoko ležícím pozemku rolnické usedlosti č. 327 blízko silnice vedoucí z Konice do Horního Štěpánova. Vystavěl jej již zemřelý Ferdinand Vaněrek, rodák z Melkova u Kynic, r. 1874, a to tak, že větrný mlýn v Kynicích u Šebetova rozebral, převezl a postavil ve Skřípově. Mlýn měl dvě složení a tak zvaný holendr. Mlela se tam výborná mouka, šrotovalo se obilí, dělaly se kroupy, pročež mlýn měl hojně zákazníků. Avšak vyžadoval mnoho oprav a Vaněrek jej proto pronajal. R. 1882 mlýn shořel (bylo asi založeno) a znovu postaven již nebyl.“

Ze stejného článku se dovídáme ještě jednu zajímavost související s knínickým, nebo pak už spíše se skřípovským větřákem. V textu o větrném mlýnu u Dětkovic, což je vesnička mezi Ludmírovem a Kladkami, se píše na straně 159 toto:

„R. 1912 mlýn se porouchal: zlámala se litá „hlava“, v níž jsou zapuštěny lopaty, a koupena nová hlava ze starého, zaniklého větřáku ve Skřípově.“

U takovýchto dřevěných mlýnů nebylo v minulosti nic neobvyklého, že se stěhovaly z různých důvodů do jiné dědiny. Hlavním důvodem býval prodej mlýna, sňatek, špatné výdělky nebo nevyhovující povětrnostní podmínky. O tom, že se knínický větrňák v minulosti takto stěhoval víme díky Eugenu Stoklasovi, avšak proč byl mlýn přestěhován, se už asi nikdy nedovíme.

Na závěr bych poznamenal, že tímto krátkým článkem jsem chtěl doplnit střípek do pestré mozaiky historie Knínic, o kterém se v knize Knínice u Boskovic, historie a současnost od Dagmar Stryjové vydané v roce 2006 nedovíme prakticky vůbec nic, a jen dalším studiem pramenů o Knínicích a o Skřípově se bude možné dopátrat snad i dalších zpráv o zaniklém knínickém větrném mlýnu.

Jiří Pokorný

Světlá č.p. 44

 člen sekce Větrné mlýny Kruhu přátel Technického muzea v Brně

Administrace webu