Historie městyse

(dial. do Kenic), původně Kněnice, městečko, 291 m v údolí na úrodné Malé Hané při záp. Úpatí horského hřbetu Mojetína (606 m), od s. na j. teče bahnitý potok Semič. Hlavní částí městečka jsou dvě řady domů po 25 gruntech proti sobě postavených, mezi nimiž prostora tvoří náměstí, jimž prochází okr. Silnice boskovsko-jevičská. Z něho na sz. odbočuje Vanovská ulice, na stranu opačnou Pytlova, za níž potokem odděleny dolní a vrchní Podsedky, na svahu Mojetína jest část obce Panenský sad, dolní a vrchní Trávník. Domy na náměstí i v ostatních částech stojí průčelím do ulic a jsou stavěny těsně vedle sebe, za nimi jsou veliké zahrady s hojnými stromy ovocnými, zakončené stodolami.
V čele náměstí stojí jednopatrová radnice, prostřed socha sv. Jana Nep., při s. straně obecní škola, při j. ve stínu obrovských lip kaple sv. Floriána. Na druhém konci městečka mohutný kříž z pískovce hradištským opatem Jiřím Leodegarem r. 1611 postavený, nad městečkem směrem k Šebetovu socha sv. Josefa z r. 1738. Kostel se hřbitovem jest na staroslovanském a význačném hradišti.
Původně bylo v Knihnicích 57 domů, 23 půlláníkův a 24 čtvrtníkův. Po třicetileté válce bylo již 78 čísel, z nichž některá byla pusta, neosedlá. R. 1712 vzniklo 27 podsedků, takže r. 1748 jmenuje se již 84 č. Půlláníci měli po 60 měách, čtvrtláníci po 30 m., chalupníci po 15 – 18 m. R. 1793 bylo tu 85 č. a 892 obyv.; r. 1846 154 č. a 934 obyv.; r. 1900 169 č. a 1009 obyv.; Čechů, 977 katolíků, 27 evang., 5 židů, rolníků, řemeslníkův a obchodníkův. Domy za stara byly dřevěné se žudrem, který byl na ulici opřen sloupy a nahoře v 1. patře býval sýpkou. Ještě r. 1870 bylo zde 12 význačných těchto domů, později byly strženy; poslední dva shořely.
Knihnice, založené kněhyní (kněžnou Eufemií či Ofkou, chotí knížete olom. Oty I. Sličného), jsou osadou prastarou; Ofka darovala je r. 1110 klášteru hradištskému u Olomouce i s patronátem na věčné časy, aby klášterní kněží se modlili za spásu duše její, kteréžto obvěnění o tři léta později potvrdil i biskup Jan. Jmenovanému klášteru náležely Knihnice do r. 1784, kdy byl zrušen. Že stáří městečka sahá do dávných dob, může dotvrditi i nálezy archeologickými. Místo, na němž jest chrám, slove podnes Hradisko. Jest jisto, že stávalo zde staroslovanské hradiště na vyvýšeném břehu, jehož půdorys má podobu čísla 8. Návrší to na všecky strany jest ohraničeno příkrými mezemi a obepiato hlubokým příkopem. Na vých. straně hradiště jest hřbitov s kapličkou sv. Markety, na zap. kostel a zvonice z klad zbudována. Blíže kaple sv. Markety směrem k obci, na svahu mimo hřbitovní zeď, téměř v hradebním příkopě nalezl jsem jsem kostru na znaku ležící, poněkud napravo skloněnou temenem obrácenou na západ, tváří na jih. Levá paže ležela vedle těla, tak že ruka byla položena u pánve a pravá přes prsa napříč. Nohy byly poněkud ohnuty v kolenou. Při pravém spánku, když vyzvednuta lebka, nalezeno bronzové obuší s esovitým zakončením. Má podobu elipsy neuzavřené, jejíž jeden konec jest ulomen, druhý roztepán a zatočen do ležícího „S“. V lůně kostry byly zbytky kostí většího dítěte, vedle zlomky hnátův a jiné ostatky koster dvou velmi starých lidí. Nálezy podobné řadíme do VIII.-XII. stol. ; stáří jejich namnoze zjištěno i mincemi, které mrtvoly měly při sobě.
Markrabí Vladislav okolo r. 1215 znova uděluje také Knihnice s farou, s dvorem a svobodným právem, jakož i Šebetov, Cetkovice, Uhřice s blízkým lesem klášteru Hradištskému a připomíná, že zboží patřilo klášteru již r. 1078.
Klášter Hradištský vysílal do Knihnic své důchovní, kteří měli titul proboštský a jimž byli poddáni obyvatelé z Knihnic a z okolních vsí. Seděli jednak na faře, jednak na šebetovském zámečku, kde byly také kanceláře pánské.
Za těchto majetníků byly poměry poddanské velmi dobré ; robotovalo se pouze na požádání vrchnosti, mírně, dle potřeby. Pro zrušení kláštera učiněno narovnání r. 1799, dle něhož mělo se dávati 898 zl. 20 kr. robotního platu, od 23 sedláků 92 měr čistého ječmene, čtvrtníci za měřici měli dávati po 1 zl., což činilo 68 zl. Mimo to dováželi knihničtí 92 vozů stavebního dříví na míli cesty, měli dovézti 23 beček (po 10-12 vědrách) na 8 mil a vrátiti prázdné nádoby, rozvážeti sůl na 1 míli, zavézti 460 centů ječmene z obcí 5mil vzdálených do ševetovského pivovaru, dovézti 368 vozů ledu tamže, nasekati 690 vozů, příkop vyhazovati po 170 dnů, káceti dříví a řezati klády.
Později konali půlláníci robotu: každého týdne od sv. Josefa do sv. Václava 2 dni párem koní, dovážení ječmene, ledu a ostatní povinnosti zůstaly, jako dříve, do r. 1848. Vých. městečka na povýšeném místě starého hradiště jest kostel, nad ním hřbitov, pod ním fara, s níž jest spojen krytým schodištěm, kdežto z městečka vedou nahoru kamenné schody. Přifařeny sem mimo Knihnice i Vážany, Sudice a osada Melkov na Bělé. Patronem jest majitel velkostatku šebetovského.
Chrám Páně sv. Marka, jehož podoba jest na krásném obraze hlavního oltáře (maloval Mayer roku 1841), mimo to jsou zde dva postranní oltáře P. Marie a sv. Josefa. Kostel jest 25 m dl., 13m šir., hlavní oltář jest mimo zvyk při sev. straně. Nad sakristií visí dva slušně malované starší obrazy neznámého umělce, představující Spasitele jednak rozmlouvajícího s fariseji o císařův peníz, jednak rozmlouvajícího s Nikodemem.
V kněžišti stojí 3 sochy (sv. Josefa, P. Marie a sv. Barbory) ze zrušené kaple šebetovské. Chrám v nyn. Podobě vystavěn r. 1802 – 1806 za 5574 zl. na místě prastarého, jenž zbořen r. 1802. Věž však byla chatrna, proto u kostela zbudována z klad a z desek zvonice, v níž pověšeny zvony. Největší, „mužský“, váží 12 centův a má nehořeji nápis:

TENTO ZWON PRZELITY GEST KE CZTI S. MARKA EWANGELISTY PANIE S NAKLADEM WSSECH FARNIKV A DOBRODINCZV W MIESTECZKV KNIHNIC. 1718

Na plášti:
SVB REGIMINE RMI. AC AMPLI. D. DNI. BENEDICTI BŐNISCH LIII. ABBATIS GRADISEN SIS ETC. HVIVS ECCLE. KNIHNICENSIS PATRONI S. S. THLIAE. DOCTORIS.

V zadu:
EXISTENTE PAROCHO P. MARTINO CZECH P. G. S. S. THLIE. DOCTORE GEORGIVS FRANCISCVS REIMER FECIT OMOMVCY.

Menší, 8 centů těžký, „ženský“ má nápis:
TENTO ZWON SLIT DO MIESTECKA KNIHNIC ZA PVRMISTRA KALANDRI A WONDRVSSKI RICHTARZE NENECHAWEI PLACZICIHO BEZPOTIESSENI LETHA PANIE 1556.

V zadu na čtyřhranné tabulce čteme:
MISTR FILIP Z WISSKOWA LIL SWON TENTO S POMOCI BOŽI.

„Dětský“, nejmenší, váží 3 centy a má nápisy:
NAKLADEM FARNIHO CHRAMU PANE KNIHNICZKEHO S. MARKA EWANG.

Na plášti:
SUB REGIMINE REVERENDIS. PERILLVS. AC AMP. D. D. NORBERTI UMLAVF SS. ZHLIE. DOCTOR. GRADICENSIS PARTONI ECL: KNIHNICENSIS.

V zadu:
REFUSA ET HONORI
VIRFINIS MARIE DIGATA. Při spodní ovrubě:
A. 1740 EXISTID TEMP: PAROCHO. MAURICIO WAGNER GRADIC. SS. THLIE. DOCT. OLAUS OBERG FUDIT OLOMUCY.

Kolem kostela býval hřbitov, který (r. 1842) přeložen na nyn. své místo. Vedle sakristie bývala stará kostnice, odstraněná r. 1864, od r. 1829 jest pod kostelem rodinná hrobka hrabat Strachvicův. Na místě, kde nyní hřbitov, stával za stara kostelík sv. Markety zr. 1684. Za stavby nového kostela loď jeho rozebrána, kněžiště pak, podoby malé kaple, užívá se za márnici. Tradice lidu hojně rozšířená praví, že zde býval panenský klášter, jemuž patřila i část městečka „Panenským sadem“ zvaná, ale písemných zpráv není o tom.
Z kostela odevzdáno státu 2 libry 29 lotů stříb. Náčiní, ostatek zloupili zloději r. 1839, načež dobrodinci pořídili nové paramenty za 750 zl.
Matriky jsou z r. 1661.
Fara jest o jednom poschodí, opatřena hosp. staveními, k nimž patří 44 jiter úrodných polí, luk a zahrad.
Za starších dob byly sem přifařeny Kořenec, Benešov a Okrouhlá, r. 1684 i Cetkovice a Štěpánov.
Z Knihnic platilo se v XVIII. stol. desátku: 23 půlláníků po 1 2/8 m. pšenice, tolikéž ovsa, 34m čtvrtníků po 5/8 m. pšenice a tolikéž ovsa, 27 podsedníků 3/8 m. pšenice a tolikéž ovsa, všichni o sv. Janě Křtiteli po 9 kr. „za sýr“.

Z dějin kostelních. Okolo r. 1097 kněžna Ofka založila kostel sv. Marka, obvěnila polem a 1 robotníkem a darovala jej r. 1110 se vsí Knihnicemi za blaho svoje a zemřelého manžela benediktinům hradištským u Olomouce s podmínkou, že zde navždy budou míti správu. Totéž potvrdil olom. biskup Jan r. 1113. Když Hradištský klášter přešel do rukou premonstrátských, markr. Vladislav těmže řeholníkům přiřkl Knihnice se třemi vesnicemi (r. 1215). Ačkoli zpráva jest založena na listinách podezřelých, jisto přece, že kostel odedávna náležel klášteru Hradištkému u Olomouce, který sem vysílal své členy řádové s titulem proboštským.
První z nich jmenuje se Bohuslav r. 1285, jenž po 25leté správě se stal opatem r. 1310. Delší dobu zde působili, aneb jinak jsou významnější: r. 1417 Martin, r. 1421 Mikuláš, zvolen r. 1433 opatem, r. 1446 Jiří, r. 1454 Marek, r. 1466 Mikuláš, r. 1483 Prokop, r. 1530 Jan Procek, + 1541, r. 1554-1565 Mart. Sekanina, r. 1577 Pav. Grunwald, jmenován r. 1587 opatem, r. 1684 Jos. Kadermann, r. 1745 Jan Kryštof Táborský, nar. R. 1696 v Sokolnicích, theol. spisovatel a po celé diecési proslulý kazatel, psal česky, německy a latinksy. Česky napsal „Vejklady na nedělní a sváteční evangelia“. Zemřel v nejlepším věku r. 1748. R. 1763 dosazený Jan Herman přečkal zrušení kláštera a zemřel r. 1795. Po něm stal se prvním světským duchovním Šeb. Bilímek (+ r. 1830), Josef Luhňáček do r. 1878, Jan Kraupner do r. 1897, od které doby nynější farář Tomáš Špidla, rodák šebetovský.
Za Jos. Kadermanna (1684-1693) měl chrám mnoho kostelního náčiní, 166 z. majetku, 3 zl. Desátku z krav, bratrstvo sv. Isidora při kapli sv. Markéty, na příjmech místo 1 lánu jen 48 2/8 míry, desátky a roboty ze tří vesnic. Bratrstvu sv. Isidora, patrona obce, činěny časté odkazy v závětech.
Reformace dotkla se městečka mnohem méně než okolních far i přifařených obcí. Stalo se tak zajisté, že premonstráti neuvalovali na lid zbytečných robot těžkých a že, pokud bylo lze, vyhovovali často malicherným choutkám svých farníkův. Proto jmenují se zde katoličtí kněží bez přestávky. Jak se povolovalo lidu, svědčí odpověď zdejšího faráře Grunwalda na dotaz učiněný opatem, nekoná-li zde úřadu způsobem nekatolickým. Odpověď zněla: „Nikoliv! Přece však některým lidem, kteří ušní zpověď zavrhují, podávám po obojí, což prý usnesení trid. Sněmu neodporuje.“ Později r. 1587, kdy stal se týž farář opatem, stěžuje si na neposlušnost a odpadlictví lidu. Při j. straně městečka tojí ve stínu košatých lip kaple sv. Floriána. Vypravuje stará pověst, že jakási žena z rodiny Čejkovských neopatrností zavinila veliký požár r. 1690, načež vystavěna tato kaple. V čele má kamennou tabulku s nápisem: Léta Páně 1695. Za slavného panování důstojně velebného, urozeného a vysoceučeného pána, pana Preláta Norberta Alexiusa Želeckého z Počenic, řádu S. Premonstrátského opata kláštera Hradiště, J. M. cís. Rady a téhož S. řádu jeneral. Vicarii. S pomocí výše oznámené vrchnosti poctivá obec městečka Kynic vystavěla tuto kapličku ke cti Pánu Bohu, sv. Floriánu, mučedníku, a sv. Agatii, mučednici Boží. Šťastně dokonáno to dílo dne 19. Září.
O škole se činí po prvé zmínka r. 1684, kdy měla rektora, který byl živen farníky. Nejstarší budova školní stojí dosud jako č. 30 pod kostelem. Tam se vyučovalo do r. 1800, kdy vystavěna na svahu u kostela nová budova školní dvěma třídám (č. 147.). Když však ani tato nestačila počtu dítek, vystavěna na svahu u kostela nová budova za 20.000 zl. Původně dvojtřídní rozšířena o 3. třídu r. 1875, r. 1883 o třídu čtvrtou. Škola má 307 žáků, a přiškoleny sem Šebetov (2 km), Kapouňata (1.6 km) a Vážany (1.5 km).
Učitel jako varhaník zde býval odedávna a měl též svého pomocníka, jenž vysílán exkurendo. Dle farního protokolu byl r. 1748 „ludimagister“ povinen vyučovati mládež v začátcích víry a těch věcí, kterých potřebí ke sv. zpovědi, vésti ve zbožnosti a dobrých mravech, dále mládež učiti čtení, psaní, zpěvu a nástrojích hudebních, které dítky budou schopny, a faráři posluhovati ke službě hostí a obstarávati posílku. Příjmy učitelovy z též doby: z Knihnic 7 zl. 8 kr. a 4 měř. obilí, ze Šebetova 2 zl. 24 kr. a 1 m. obilí, z Vážan 1 zl. 55 kr. a 1 m obilí, z Kořence 1 zl. 55 kr. a 1 m obilí, z Okrouhlé 1 zl. 10 kr., z Benešova 1 zl. 10 kr. Sudičtí platili po snopě žita, o pohřbě hradištského 3 míry polí a od r. 1695 ve Vážanech pole na „Nivě“. Později vybíral služné obecním sluhou, a to z každého žáka pololánikova 21 kr. měsíčně, od čtvrtláníka 13 kr., od jiných po 7 kr., mimo to užíval pole z přiškolených obcí a dříví z velkostatku. Za to musel živiti mládence, jemuž dával stravu a 2 zl. měsíčně. Koledy bral po 4 kr. o vánocích, o ostatcích při zápise 3 vejce z rodiny.
Ze starších učitelů zde nejdéle, a to 70 roků, působil Karel Bohm, jenž jako 90lety kmet zde zemřel r. 1842. Po něm Karel Bohm, Jan Krušina (1844-1888), po něm působí jako nadučitel Fr. Cupal, jenž zde učí od r. 1874.
Poštou náležejí Knihnice k Šebetovu.
Obec má dvě staré pečeti, z nichž větší (v průměru 3 cm) jest stříbrná a má uprostřed postavu sv. Isidora a kolem nápis bez letopočtu: S X OPPIDI K – NIHNICZENSIS. (Tab. II., č. 12.) Kdežto na větší jest postava světcova obrácena poněkud na bok, na menší spatřujeme ji s čelem. Kolem nápis: SIGIL OPPIDI K NIHNICENSIS.
Již r. 1250 král Václav I. Udělil obci trhy, a tím se stala městečkem.
Trhy ty s pozdějšími změnami se konají dosud, a to v pondělí 1. Před sv. Duchem, 2. Po sv. Marketě, 3. Po sv. Františku Seraf., 4. Po sv. Mikuláši?; při tom trhy na dobytek.
Obec mohla po 14 dnů šenkovati na radnici víno. Radnice jest odedávna v čele náměstí, bývala to původně budova dřevěná se žundrem a s vížkou na střeše, v níž byl zvonek a hodiny. Stara radnice přestavěna 1782; nynější svoji podobu má z r. 1874.
Ve starodávné budově konány soudy hrdelního práva.
Byla tu vězení nad zemí i pod zemí, v nichž byla hrozná mučidla: 5 klad na svírání člověka, 12 pout železných, železné kruhy připevněné na dubových sloupech, které se vězni připjaly na krk a v půli těla, aby musel státi, železná hruška, která se otevřela, lejnem naplnila a vězni do úst vložila a vzadu zamkla za hlavou, železná nádoba, z níž neustále voda kapala vězni na hlavu.
Popravy vykonávaly se na malém kopečku „Hájku“ při s. straně Knihnic, podoby mohylové: na temeni dosud stojí kůl, zbytek to šibenice. Hrdelní právo obdržela obec již okolo r. 1200, aby zloděje, lotry, mordéře a jiné zločince, kterýž by napřed v řečeném zboží a mezích jeho byli postiženi, trestala na hrdle nebo na statku. Do r. 1583 byla zdejšímu hrdelnímu soudu podřízena i stolice soudní ve Svitávce. Některé rozsudky se zachovaly dosud. Jelikož šibenice byla chatrná koncem XVII. Stol., žádali Knihničtí o povolení postaviti novou. Bylo jim vyhověno r. 1690, konšelé však museli pranýř třikráte obejíti a pokaždé naň třikráte kladívkem neb sekyrkou klepnouti, čímž nabyl opětně svého práva.
Z jiných budov veřejných jsou význačny: dům (č.87.) na Vanovské ulici s reálním právem hostinským, jenž náležel vládycké rodině Čejků z Olbramovic, kteří zde měli pozemky, r. 1784 rozdělené a proměněné na familie, a pivovar ohněm r. 1807 zničený na místě, kde jsou rolnické usedlosti č. 14. a 15.
Za stara bývala v Knihnicích i nemocnice (č. 53. a, b) (dosud tam říkají „ve špitále“) a svobodný dvůr, jehož majetníkem byl r. 1638 Karel Šubiř z Chobyně.
Král Václav II. Udělil opatům i mýto a zároveň povinnost, aby na míli upravovali cesty. R. 1674 vystavěn blíže mýta zděný a klenutý most, a mýto pronajato za 20 zl. obci s touž podmínkou.
Odúmrt dostala obec od opata Bedřicha r. 1670. Za převodu statku však byl povinen dědic určitou část odkázati kostelu aneb nějakému zbožnému družstvu. Nemovitým majetkem vládnouti nebylo dovoleno.
K obvodu Knihnic patří 1122 ha velmi úrodných pozemkův. Jména hlavních tratí: Padělky, Ujezda, Čtvrtě, v Luhu, Hrubé, Nivy, Štamfle, Loučník, Kříby, Zahájčí, Panská louka, v Zákopech, u Perlových luk, Podjančí, Mojetím, Baba aj.
Půda byla původně rozdělena mezi 50 půlláníku; později jak dokazuje listina z roku 1723, 12 půllánů bylo rozděleno na 24 čtvrtlánů, a úplně rozkouskováno pět půllánů patrně dříve pustých. Po tomto dělení žádali občané o darování pozemků, aby měli větší počet koní na roboty, načež obdrželi půlláník po 3 měrách, čtvrtník po 1 1/2 měřici u lesa. R. 1712 rozděleno pole blíže lesu 27 podsedníkům, čímž vznikly usedlosti zvané zahradnickými.
R. 1670 obdržela obec od opata Bedřicha pastvisko na Bělé a Mojetíně, kteréžto bylo pro vzdálenost zaměněno s velkostatkem za 109 měr blíž obci položených roku 1880.
R. 1786 vyměřováno pole nanovo, založen katastr, a určeny kontribuce, dle nichž půlláník platil na daních 2.40 zl., čtvrtláník 1.11 zl., zahradník 20 kr. Za císaře Leopolda snížena daň na 1.03 zl., 34., a 9 den.
Tehdy chtěli panští úředníci odejmouti obci pozemky dříve darované; polí uhájila obec, musela však zaplatit 164 zl. útrat.
Zámožná obec knihnická trpěla často útrapami válečnými, velikými požáry, které zničily úplně starožitný její ráz. R. 1690 vyhořelo téměř celé městečko (42 domů), r. 1807 pivovar, r. 1867 Podsedky (23 čísel), r. 1888 Vanovská ul. (10 č.), r. 1894 (17 č.), r. 1896 byly tři ohně. R. 1797 velice utrpěla obec pádem dobytka, r. 1882 velikou povodní.
Již za krále Václava byly Knihnice pleněny a později opevněny; r. 1342 přepadeny Mikulášem Žampachem. R. 1798 byli zde Rusové po 14 dní, r. 1805 sužována obec vojskem; téhož roku odevzdáno veškero seno Rusům a mělo býti dovezeno do Prostějova a odtud do Bučovic. V den bitvy Slavkovské zničeno všecko, a rolníci pozbyli i vozův i koní. Mimo to téhož roku dáno Francouzům 330 zl. výpalného, a ještě 28. Prosince téhož roku způsobili francouzští dragouni obci vydání 1374 zl. Také r. 1866 obdržela obec 8222 zl. válečné náhrady. Cholera řádila zde r. 1832, 1851 a 1866.
Knihnice jsou sídlem kontribučenského fondu panství šebetovského, zal. R. 1861, a občanské záložny z r. 1880. Obec má i knihovnu a hasičský sbor od r. 1872.
Většina občanů chová dosud statky svých otců; nejstarší rody jsou zde: Procházkův, Koutného, Švábenského, Ševčíkův, Škrabalův, Prchalův, Bílkův, Lojkův, Jandův, Krenarův a j.
Narodil se tu r. 1833 Fr. Holub, býv. Ředitel prvního českého státního gymnasia v Brně, rytíř řádu Frant. Josefa.

z učebnice Moravská vlastivěda